o mně

V myšlenkách se vracím zpátky v čase, tam, kam sahají mé první výtvarné počiny a kde jsou moje první obrázky pastelkami. Narodila jsem se, vyrůstala a po studiích zase zakotvila v malé vesničce Doubravice u Dvora Králové ve východních Čechách. Kraj je tu malebný, kopcovitý, samý les a remízek, louky, pole a lány. Podkrkonošské roubené chaloupky se střídají s vesnickými zděnými domky, není tu nijak rušno, vládne tady klid, prostě ta pravá oáza k tvoření. Vzduchem se nese svěžest, čistota a romantika toho nádherného koutu, jenž vám ani zvědavý soused nenaruší.

Vybavuje se mi školka a hodná paní učitelka. „Káťa má výtvarný talent“, neslo se jednoho dne z jejich úst a myslím, že moji rodičové byli z toho dosti zaskočení :). Nedávno jsem našla malý sešitek s pár obrázky z těchto let. A asi ve čtvrté třídě to přišlo. Umanula jsem si, že až budu velká holka, budu navrhovat látky, přes to prostě nejel vlak. A tak začala moje studia. Ve čtrnácti, holka světa neznalá, odjela jsem na internát do Brna, abych mohla studovat Střední průmyslovou školu textilní, obor Textilní výtvarnictví. Tam jsem pohltila nejvíc odborných znalostí z textiláctví. Následovaly přijímačky na Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně, to jako, že bych si udělala střední školy dvě, když už v tom Brně jsem … Nakonec jsem ale nastoupila na Technickou univerzitu v Liberci, pokračovat v oboru a na tři roky studovat Textilní a oděvní návrhářství. Ani to mi ještě nestačilo … nastoupila jsem na Univerzitu Hradec Králové na obor Textilní tvorba. Po roce jsem si ale řekla: “Dost!“. Dost bylo školy, touha praxe, práce a výdělku byla silnější. Nastoupila jsem tehdy, to se psal rok 1997, do textilky Tiba a čtyři roky získávala zkušenosti v oboru propagace a marketingu.

A pak přišla na svět Eliška a mé osudové rozhodnutí zůstat na volné noze. Říká se, těžké začátky, lehké konce. U konce zdaleka ještě nejsem, ale cesta nebyla vždy jednoduchá. Byla dlouhá a trnitá, než jsem došla k tvorbě, která mě opravdu naplňuje. Během ní k Elišce přibyly dvě holčičky, Anežka a Eliška, od mého druhého milovaného muže Vlastíka, a v září 2007 se nám narodil syn Vojtíšek. Najednou tu byl plný dům nejrůznějších zvuků a hlavně spousta nové inspirace. Čas letí, Vojta je třeťák a holky, to jsou ty bezva modelky, upřímné a bezprostřední. Ta profesní cesta, klikatá a složitá, mě zavedla k šicímu stroji. Výzva být soběstačná, svobodná a nezávislá, to byla tak obrovská touha a sen, který se mi splnil. A musím říci, děkuju za to. Zalistovala jsem v sešitech ze škol, a na rady chodila a stále chodím ke své kamarádce, guru krejčové Danušce. Není nad to, vytvořit rukama něco úplně sama, návrhem počínaje. Skici mám snad úplně všude, na každém cáru papíru a nejlépe z obou stran. Moje šicí dílna, to je jedno velké skladiště ještě většího sysla, protože tak si připadám, když vidím nějaký moc pěkný materiál. Jako třešinka na dortu je pak konečné dekorování už hotového výrobku. To jsem celá od barev, v mém ateliéru se nedá hnout, všude zasychají čerstvé malby a voní Arabika, protože ta mi při tom pomáhá :). A pak praní, žehlení, focení a radost, že děláte radost, že máte stálé spokojené zákaznice. Radost ze svobodné tvorby.

Co dělám ještě ráda? Ráda běhám, ráda jezdím na kole, ráda maluji olejem, ráda jen tak sedím, sním a rozjímám. Ráda si propiskou čmárám momentální nápady, ráda si dám sklenku vína, ráda se dívám na hladinu našeho rybníka. Nejradši jsem jako kvočna, když jsou mi na blízku moji milí blízcí, děti, mužíček, rodičové a 93letá babička Sluníčko.

takhle to šlo po letech, nezapomněla-li jsem na něco…

Bc. Kateřina Hornychová Baliharová Textilní výtvarnice

Navštivte také Hajn.cz - Kožené kabelky a doplňky